U Lamy

Výlet do Salalah. Čtyři dny cestování, občas vystoupení z auta, obhlídnutí terénu a zase zpět do auta. Tak se dá popsat výlet na arabský způsob. I tak to stálo za to. Salalah resp. "kraj" Dhofar je na jihu Ománu a má naprosto jiné podnebí než je ve zbytku země. Někde sem vyčet nebo sem si to vymyslel, že jsou to sub-tropy. V tropech a sub-tropech sem nikdy nebyl, ale protože tam rostou kokosy a banány, tak na tom něco bude ;) Salalah - město, stojí celkem za houby a je v podstatě hnusný. Navíc je roztahaný po pobřeží. Dominantou jsou banánový a kokosový plantáže a tím pádem neni problém si koupit čerstvý, vychlazený kokos s brčkem na pití a nebo místní banány. Mimochodem jsou dost nahořklý a s těma chemickejma banánama od Čikity se nedaj srovnat. Chemie je chemie a podle banánové EU směrnice by se, díky nepřirozenému zakřivení a mini-délce, stejně nikdy na stůl nedostaly.

Obžérství, neskutečný obžérství s comrados. Oběd, večeře, oběd ... kotle jídel dennodenně. To je asi tak v kostce první týden. Teda, navalit si do bytu tři chlapy je docela záhul, protože za (a) chlastaj jako duha - plechovky piva úplně všude, (b) všichni IT, takže notebooky na zemi, na židli, na stole, na gauči nebo na hajzlu a k tomu 100 metrů kabelů od všeho možnýho a za (c) hadry. Propocený, zmuchlaný, zahozený ... na lustru, pod stolem, na telce ... takže taky úplne všude. Zas tak dramatický to pravda neni, ale s Michalem a Janou to bylo o nečem jinym (manželé neasi) ;) Šikulové ani neucpali přecitlivělej hajzl. Zřejmě jim za vyučenou dala moje fekální story. A co v Ománu? Nic novýho. Zaject do stereotypních kolejí bylo vskutku snadný. Stačí jen zmínit peripetie s půjčením auta. První půjčovna se vymlouvá, že nemá. A dá vědět až bude vědět, ale nedá vědět a raději se nechá zapírat. Druhá, postavená na kvalitě evropskýho franšízingu - Europcar - vybuchuje taky. Po předchozí d

Tě pic! Obnovuji telemost z Muscatu po dlouhých 4 týdnech. Nechtěl sem, nechtěl, ale musel. Kurva, vzdát se skvělých čtyř týdnů v Česku a odject zpátky bylo dost náročný, ale někdo na ty araby makat musí. Aspon vobčas. Další dovolená už nebude a ramadán se za to považovat nedá. No, aspoň je na co vzpomínat. Z Muscatu, z Ruzyně, rovnou do knajpy, pivo pivo, panák panák (děkuji Míše ;)), ráno spravný český blití do porcelánu. Pohoda na Slovensku s roštěnkama všude kam se podiváš, Let it Roll doslovně prosranej od TojToji k TojToji (děsběs) ... navíc rozsekanej (čti vyškolenej) od šťabajazny ve fotbálku. S diamantem na pupíku. Krása. Fakt! :) A tak šel čas, knajpa za knajpou, tlačenka za utopencem ... no jen nějak ty ženský se zas vyvedly. Ale co, sem mladej, nebudu se unáhlovat, přeci. I když, Miroslava (pěkný méno, ne?) jako jo. Ušatej Batman s šášou Krusty taky ušel teda. Bych řek. No a co v Ománu? Ani ne vedro, ale už se to konečně lepší. Prádelní vlhkost a i ty teploty konečně š