U Lamy

Tak už mám konečně občanku! Po místnim je to residenční karta a získat ji je peklo. Ve zkratce to znamená jít brzo ráno na krev, fronta, 50 indiánů. Odběr krve je prováděn tak tlustou jehlou, že podobnou sem viděl naposled před 89. Pak cesta na ministerstvo práce -> úplatek. Cesta na otisky. Tam se mi udělalo nevolno, protože uvnitř budovy byl had asi 500 (analogie k Pinďově "popelnici" pro 500 lidí á France) indiánů a fronta se posouvala si tak 3 lidi za 5 minut. Naštěstí přišel další úplateček a jako bílej masa sem šel na ladies. Zde to samozřejmě znám a nejsem z ničeho vyjukanej jako někdo (analogie pobaltí a ranní srací Pin... ;) Otisky znamenaj všech 10 prstů. Otiskovač se jen zastavil u mého nádherně širokého, pravého palce a chvilku na něj zíral. Pak se začal smát a jako co to znamená. Tak sem ho ušetřil a řek sem mu, že sem palec strčil do lisu. To mu stačilo a ani nechtěl úplatek. Další cesta vedla na ministerstvo zdravotnictví. Asi taky úplateček. A nakonec sem s

Korejec Akcent A/T Prvně se vyjádřim k fópá. Chtěl sem to napsat košatě, ale kašlu na vás. Celý se to točí okolo primitivního, nerezovýho kohoutku u vany. Otočíte doprava, teče studená, doleva, teče teplá. To sem nezvlád. Točil sem doprava. Tudíž sem se koupal 14 dní v dost vlažný vodě. Slovo koupal neni přesný, neboť si koupel představuju trochu delší než dvě minuty a fakování vedení hotelu jak se na mně snaží ušetřit. Jednoho dne sem otočil doleva. 2 minuty tekla ledová voda. Potom začla týct horká ... a stále mám rýmu jako trám. Dnešní večeře se nesla ve stylu mix grill v čínskoindický restauraci. Byl sem tam za masu. Jako hlavní grilovaný maso byla kočičí pracka. Tak sem si ji dal jako první. S kečupem a hranama. Docela to ušlo, ale při zbytku podivně červených "grilů" mě něco kopalo. Přibližně sem si představil stav Pinďi v Černý hoře při konzumaci buřtu s interně zabudovanym chlupatým kopejtkem (dle Mesiho - šourkem, prasečím). ;) Dál už jen pár poznatků ze života

Tak teď sem objevil jedno pěkné fópá, kterym trpim už 14 dní co sem tady. Dalo by se to přirovnat k mému instinktu si vždy vybrat dámský sprchy/záchody. No ale to na sebe bonznu až zejtra. Teď je to moc čerstvý a du si otlouct lamí hlavu o zeď ;)

Psát blog, Vojtěchovi se to řekne, když neni zas tak co psát. Ale dobře. Tak třeba dnes je víkend, což v mém případě znamená několik hodin koncentrovaný nudy. Rozdělit se to dá na dvě činnosti a) surfovaní po netu, na kterym nikdo neni, protože je brzo ráno/a nebo nikdo nemá po ránu náladu (známe: kafe, čaj, noviny, idnes a jiný ranní pracovní činnosti) b) čtením Kulhánka na lehátku u bazénu. Kulhánek mě sere. Prostě to neni tak dobrý, ale číst se to dá. Přecijenom ten Longin je kabrňák mého stylu. Samá ženská a nic z toho :)) A proto čekám na svou doktorku Camille (modří vědí) ;) Těd k tý klimatizaci. Sem prostě sick, žeru na noc paralen a přes den výborný Septolete. Čmoudi se rozhodli, že když už maj klimu, tak že z ní vymáčknou co se dá. Jejich styl je desně zákeřnej. Ráno si vás pěkně jemňoučce připraví a kolem 1 odpoledne začíná přituhovat, větráky z klimi se roztočí na plný pecky a všude kolem začnou rašit rampouchy. Pak stačí vyjít ven, kde dostanete ťafku od horký zdi a můžu jí

Velice krátký post, nicméně důležitý. Zařizování bytu mě tak vyčerpalo, že sem večer musel zajít na pivo. Protože v happy hour je o polovinu levnější tak se pití změnilo v anglický styl. Objednat si dopředu 4 pivka. Což je peněžně výhodné (80kč za pintu Heinekenu), ale už méně výhodné pro žaludek na lačno. Což jednoduše znamenalo rychlý úprk směr hotelový pokoj. Stihl sem to jen taktak. Nicméně v tomhle mam slušnou praxi takže nedošlo k fópa alá Vašek v Itálii ve výtahu. Další věc je, že žaludek si jaksi ještě nezvykl na místní kuchyni - tudíž je možný, že včerejší skóre být 10x na porculánu v dalších dnech překonam. A poslední věc jsou sny, tak například předevčírem na mě spadlo z nebe auto. A to fakt nic nehulim! No nic, du se přemístit na lehátko k bazénu a začíst číst Kulhánka.

Služební Volvo mě už omrzelo a taky jízda s ním nebyla nic zaživnýho, takže sem udělal deal na parádní korejský kus. Chlápek z půjčovny mi to parádní fáro přivez téměř v termínu. Zpoždení oproti dohodě o 2 hoďky je naprosto v pořádku. Před firmou na mě čekal skvělý, bílý Hjundaj Accent s automatickou převodovkou. Autorádiem a klimatizací included. Ostatní je manuální popřípadně nejde otevřít. Zadní dveře jsou asi na zaklínadlo, ale aspoň si budu vozit jen jednu filipínskou děvku a nebudu muset pošilhávat dozadu. Obsah motoru odhaduju na 1.3 litru a zrychlení je věru brutální. Akorát je těžko odhadnutelné kdy auto opravdu zabere a přestane ječet. Tím pádem je předjíždění (uz začínám jemně prasit, jinak se to nedá) otázka věštění z křišťálové koule - zrychlí dostatečně rychle než se mi čmoud za mnou v Hummeru podívá do kufru? Zatím to zvládám skvěle. Ke crashi jsem byl nejblíže jeden metr a 28 centimetrů. Gumy zavoněly.Další věc se má s bydlením. To co mělo být nebude. Dlouhá story, ale

Dubai Airport Tak sem si myslel, že sem nebudu mít co napsat. První trapnej post. Tak je tady. Letenky sem měl zabookovaný u Turkish airlines, což už samo o sobě nevzbuzuje dobrej pocit. Chyba. Všechno naprosto v pořádku. Na uvítání pilot předved vzletnutí ze zatáčky - nač si rovnat letadlo, když to může vzít šmejrem. Dál hned následovala večeře, a byla dobrá. První překvapení. Let prostě naprosto bezproblémů. Za chvíli v Istanbulu ale čekalo první překvápko: chaos na letišti, příšerná kosa a turkyně, co všechno organizovaly a nikdo jim nerozuměl a nechápal jejich pokyny. Letadlo na dálku bylo malý, bez displejů nebo nějaký televize a nepohodlný. Následoval výtuh a tím pádem sem přišel o večeři číslo 2. V Dubaji přistálo s půl hodinovým zpožděním a jediný co sem musel udělat je vyzvednutí lístku u Emirates na let Dubai - Muscat. Otevřeno bylo 6 přepážek z toho jakštakš funkčních asi 4. U každé se táhnul neskutečnej had lidí, co se po opravdu dlouhý době čekaní změnil na rozzuř