U Lamy

Opět, tentokrát už naposled v roce jedna, se hlásim z Ománu. První rok uběh docela slušně rychle, ale o tom někdy jindy. Za mnou resp. za náma je, opět :roll:, výlet do Wahibah Sands, tentokrát s Rally Dakar vložkou a výlet do "oázy" Wadi Bani Khalid. Ne že bych tam nebyl po čtvrtý resp. po třetí, ale prostě v kempu dunách je to fajn. S dobrym jídlem a večerní seancí s beduínama brnkajících/bubnujících na něco jako mandolínu a nečekaně - bubínky. Pro tentokrát sem zamluvil Toytou Prado 4x4 (slabší bratr Land Cruisera) a jak sem used za volant tak sem ho, sobecky, sorry, nepustil. Tedy pustil, ale až po dunách. Zážitek maximální, ze začátku teda menší připosranost, ale pak už sem ... řádil. A nakonec sklidil pochvalu od beduína a dostal panáka skotský od anglána za statečnost :D Beduíni tentokrát nijak nespěchali, vybrali skvělou trasu s mnoha záludnýma místama (tedy hlavně pro zelenáče) a nechali nás krosit dostatečně dlouho dobu. Pokuď bych tu měl zmínit jednu menší katastro

Sem původně chtěl napsat tu pikantérii z peříčka, ale prostě se zadařilo jinak. Takže, nosný téma: trouba. Ta trouba něco prostě proti mně má. Si chci udělat emerickej brambor, všechno připravim, a když chci zapálit, tak sirka nic. Oka, plyn utíká a Pat a Mat v jedné osobě se snaží škrtnout. Sirky sou made in UAE, takže je jasný, že arabský sirky prostě nemůžou, nemůžou bejt normální. Po půl minutě škrtání zážeh, přiblížení k syčící dirce a ... mini výbuch. Modrý plamen zbarvující se do červena. Tlaková vlna. Hluchota. Z úleku sem briskně zareagoval a jal se kroutit čudlem na ovládání trouby, ale asi sem byl moc silnej a ňák se mi rozdrolil v ruce. No naštěstí je přívod plynu hned vedle. Každopádně pravá ruka, co byla zrovna v troubě trochu zasmrděla. Škrabkou sem oloupal osmažený chlupy, předem (!) zapálil sirku, nožem zapnul troubu a vinstaloval pekáč. Výsledek not bad, sice to je spíš opečenej brambor ale who cares ...

Původně jsem chtěl napsat jen krátkej post o výletu v neděli do Suru. Nicméně výlet stál celkem za prd, cesta po dálnici ve vedru. Ryhlost max 120km/h, protože nad začne nějakej alarm "bimbat", což má za následek zbláznění posádky. 300km tam a zpět a místo pěknýho městečka byla jen díra o pár barácích. Jediné oživení byli všudepřítomní velbloudi, osli, chlupatý kozy a v jedné části fakt pěkný písečný duny. Jinak hory, vymletý koryta řek a polopoušť. Tolik k výletu. Nicméně včera se přihodila příhodička. Tak si dělám večeři - volský voka. Na pánvičku neleju olej a nechám rozehřát. Mezitím si odběhnu zkontrolovat pračku jestli mi náhodou něco neprovádí nekalýho. Přilezu do kuchyně a z pánve se valej chuchvalce kouře. Jakože mě to už ani nepřekvapuje, prostě každý týden se mi musí něco přihodit. Okamžitě zapnu digestoř na full, odstavim pánev, zapnu další větráky a začínám přemýšlet.V tu chvíli mě napadl nejgeniálnější plán a to vzít pánev s rozpálenym olejem a hodit ji do dřezu

Na žádostivé žadonění vám tedy povim tu příhodu, co se mi stala se záchodem. Už to je 2 dny, takže emoce vyprchaly, ale pokusím se znovu vžít do té situace. Warning: komu vadí splašky (hovna) ať dál nečte. Prostě a jednoduše se před pár dny začal, zcela bezdůvodně (!), ucpávat hajzlik u mě v koupelně. Tak sem ho v klidu nechal, že se to nějak proluftuje. Večer mi hrozila nehoda a tak sem nějak zapomněl na stav. Inu sem spláchnul ... a vono nic, přitekla voda, doplnila se hladinka a zůstala poklidně stát. Trošku sem znejistěl, protože se v míse prohánělo několik hnědejch autobusů doprovázených několika stovkama, malých, hnědých motokár. Ráno moudřejší večera a stejně co s tim. Ráno. Ráno byla situace lepší, hladina klesla o cca 10 cm a motokáry se rozprostřely po stranách bílého porcelánu. Utvořil se malý art efekt, ale v tu chvíli sem ho nebyl schopný ocenit. Takže se zavolal plumber - na odpoledne.Do baráku sem dorazil akorát včas. U mého hajzlu rokoval majitel-ománec a čmoud. Pro jis

Tak to se mi dneska stala taková příhoda. Ráno si v klidu vstanu (pozdě), nechám se obsloužit na snídani, protože kam spěchat, když už stejně přijdu pozdě. Nasedám v klidu do fára a ve skoro žádném provozu se vydávám do worku. Stažený okýnko (na kličku), rádio pěkně nahlas a za hitů Take That, Paris a Eminema (místní rádio English Oman) si to šinu (levou rukou si přitom bubnuju do rytmu) po dvouproudovce do práce. Přijíždím na 3 proudý kruháč Al Ghubra (takový, který u nás nikde nenajdete, ale tady jsou celkem častý a často jsou na nich nehody, ehm) a protože mám zelenou tak se vydávám prostředním, správným (!) pruhem. Jenže to by nesměla být v úplně krajnim, vnitřnim pruhu ománská, zahalená káča, která se rozhodla odbočit doprava přes všechny pruhy ...Což už teď smrdí nehodou. A taky že jo. Strhnul sem volant a pak jen ucítil na zadní části pěkné popostrčení. Kráva. Takže sem zastavil, obhlíd auto (jen lak - její - na nárazníku) a vydávám se jí učinit školení a lekci za pomocí 3 ocasý

Tak teď sem objevil jedno pěkné fópá, kterym trpim už 14 dní co sem tady. Dalo by se to přirovnat k mému instinktu si vždy vybrat dámský sprchy/záchody. No ale to na sebe bonznu až zejtra. Teď je to moc čerstvý a du si otlouct lamí hlavu o zeď ;)