U Lamy

Psát blog, Vojtěchovi se to řekne, když neni zas tak co psát. Ale dobře. Tak třeba dnes je víkend, což v mém případě znamená několik hodin koncentrovaný nudy. Rozdělit se to dá na dvě činnosti a) surfovaní po netu, na kterym nikdo neni, protože je brzo ráno/a nebo nikdo nemá po ránu náladu (známe: kafe, čaj, noviny, idnes a jiný ranní pracovní činnosti) b) čtením Kulhánka na lehátku u bazénu. Kulhánek mě sere. Prostě to neni tak dobrý, ale číst se to dá. Přecijenom ten Longin je kabrňák mého stylu. Samá ženská a nic z toho :)) A proto čekám na svou doktorku Camille (modří vědí) ;) Těd k tý klimatizaci. Sem prostě sick, žeru na noc paralen a přes den výborný Septolete. Čmoudi se rozhodli, že když už maj klimu, tak že z ní vymáčknou co se dá. Jejich styl je desně zákeřnej. Ráno si vás pěkně jemňoučce připraví a kolem 1 odpoledne začíná přituhovat, větráky z klimi se roztočí na plný pecky a všude kolem začnou rašit rampouchy. Pak stačí vyjít ven, kde dostanete ťafku od horký zdi a můžu jí

Velice krátký post, nicméně důležitý. Zařizování bytu mě tak vyčerpalo, že sem večer musel zajít na pivo. Protože v happy hour je o polovinu levnější tak se pití změnilo v anglický styl. Objednat si dopředu 4 pivka. Což je peněžně výhodné (80kč za pintu Heinekenu), ale už méně výhodné pro žaludek na lačno. Což jednoduše znamenalo rychlý úprk směr hotelový pokoj. Stihl sem to jen taktak. Nicméně v tomhle mam slušnou praxi takže nedošlo k fópa alá Vašek v Itálii ve výtahu. Další věc je, že žaludek si jaksi ještě nezvykl na místní kuchyni - tudíž je možný, že včerejší skóre být 10x na porculánu v dalších dnech překonam. A poslední věc jsou sny, tak například předevčírem na mě spadlo z nebe auto. A to fakt nic nehulim! No nic, du se přemístit na lehátko k bazénu a začíst číst Kulhánka.

Služební Volvo mě už omrzelo a taky jízda s ním nebyla nic zaživnýho, takže sem udělal deal na parádní korejský kus. Chlápek z půjčovny mi to parádní fáro přivez téměř v termínu. Zpoždení oproti dohodě o 2 hoďky je naprosto v pořádku. Před firmou na mě čekal skvělý, bílý Hjundaj Accent s automatickou převodovkou. Autorádiem a klimatizací included. Ostatní je manuální popřípadně nejde otevřít. Zadní dveře jsou asi na zaklínadlo, ale aspoň si budu vozit jen jednu filipínskou děvku a nebudu muset pošilhávat dozadu. Obsah motoru odhaduju na 1.3 litru a zrychlení je věru brutální. Akorát je těžko odhadnutelné kdy auto opravdu zabere a přestane ječet. Tím pádem je předjíždění (uz začínám jemně prasit, jinak se to nedá) otázka věštění z křišťálové koule - zrychlí dostatečně rychle než se mi čmoud za mnou v Hummeru podívá do kufru? Zatím to zvládám skvěle. Ke crashi jsem byl nejblíže jeden metr a 28 centimetrů. Gumy zavoněly.Další věc se má s bydlením. To co mělo být nebude. Dlouhá story, ale

Dubai Airport Tak sem si myslel, že sem nebudu mít co napsat. První trapnej post. Tak je tady. Letenky sem měl zabookovaný u Turkish airlines, což už samo o sobě nevzbuzuje dobrej pocit. Chyba. Všechno naprosto v pořádku. Na uvítání pilot předved vzletnutí ze zatáčky - nač si rovnat letadlo, když to může vzít šmejrem. Dál hned následovala večeře, a byla dobrá. První překvapení. Let prostě naprosto bezproblémů. Za chvíli v Istanbulu ale čekalo první překvápko: chaos na letišti, příšerná kosa a turkyně, co všechno organizovaly a nikdo jim nerozuměl a nechápal jejich pokyny. Letadlo na dálku bylo malý, bez displejů nebo nějaký televize a nepohodlný. Následoval výtuh a tím pádem sem přišel o večeři číslo 2. V Dubaji přistálo s půl hodinovým zpožděním a jediný co sem musel udělat je vyzvednutí lístku u Emirates na let Dubai - Muscat. Otevřeno bylo 6 přepážek z toho jakštakš funkčních asi 4. U každé se táhnul neskutečnej had lidí, co se po opravdu dlouhý době čekaní změnil na rozzuř