U Lamy

Tak trochu nestandardní titulek, ale neskutečně pravdivej. Všichni okolo se tu prostě jen cpou, od sladkostí, po hordy masa, různejch rejží, americkejch pizz a hamburgerů s hektolitry (pepsi)koly. To jen že sem si přečet v místním Weeku, jak na tom budou za pár let Ománci. Samá cukrovka a podobné příjemnosti z jejich neustálého cpaní. Tady to na obrázku je jako první echt žrádlo co sem si mejma levejma rukama uklohnil. Z výsledku sem byl tak překvapen a potěšen, že prostě foto muselo následovat. Na nějaké uštěpačné poznámky nehodlam reagovat páč to bylo dost dobrý (modifikace mikra receptu ;)). Ale je na čase zabrzdit, páč například dneska sem sem cpal non-stop přes 2 hoďky, příjemně to na začátku odstartoval pivkem a teď relax u 4hero a červenýho vínka. Uff. Rosim se ;) Otevřeli tu taky konečně ománskej Datart. Lidí jako sraček nadrženejch na elektroniku, plejstejšn 3 a LCD televize. Ale tedy zklamání. Chtěl sem si koupit XBOX 360, na zagemesení naprosto ideální, jenže cena je tu nesk

Vůbec sem dneska nechtěl nic napsat. Už jenom proto, že psát něco obden je kravina. Prostě se neděje nic zásadního. Ani můj vzor, ó mighty penis of Hulán, nepíše každý den, že ;) Dnes teda vyjímka, protože jsou to přesně dva měsíce co sem v Ománu. Ty nějak uběhly a ani nevim jak. Tak mi zatim ani moc nedochází, že bych tu měl strávit dalších 22 měsíců ... ale whatever. Ale co mi došlo dnes ráno, že se nějakym záhadnym zpusobem pomalu nedostanu do poloviny kraťasů a kalhot. Tak sem teda nelenil, postavil se na váhu a co nevidim - za měsíc a půl se nějak změnily čísilka skoro o 4 kila. Tak teď nevim, jestli si tak dobře vařim (ke snídani KitKat, Milkyway a o víkendech nutela), a nebo že by se i z toho nealko piva vytvářely nějaký tantiémy? Takže to je k bachoru ...Počasí: začíná se nechutně oteplovat. To by zas tak ani nevadilo, ale pokud nefouká a je velká vlhkost, jako teď čím dál víc pravidelnějc ... tak to je fakt na p**u. Vyjdu ven a do pěti minut sem mokrej jak prase. Zajímavost: v

Se musím pochlubit zahradnickym umem. Ibišek za dva a půl riálu (1OMR = 54,46CZK) konečně vyplodil jeden obrovskej květ. V záloze sou samozřejmě další, jak bylo ujednáno s pákistáncem co vede nedeleký květinářství. Pakoš teda zklamal po dotazu, jestli má pažitku (u nás v každý jednotě v květináči) a po odsouhlasení mi po chvíli nabídnul pěkné, umělohmotné, zelené kolíky pro přivázání kytek. x) Očekávat nějakou story zveličující nějakou nehodu je naprosto marný. Po rozkoukání se ze mně stává velice úspěšný, mladý muž, co si sám výborně uvaří, neméně úspešně vypere a vyžehlí prádlo, 4x denně se usměje na kolemchodící ománky, které padnou do mdlob (štěstím, samozřejmě). K tomu stíhám pravidelně, bez mrknutí oka, mopovat celej haus, běhat po pláži se šarmem Marlboro mana a zase ... ty ženy ... s dětma. Samý děti. Dvě, tři i štyry. Nevim co je to napadá, ale tohle je prostě země samejch dětí. Bílý, černý, žlutý a zahalený. Naprosto mi to nezapadá do plánu! Navíc sem si po chození po pláži u

... aneb pokračuju dalším plytkým čtením na pokračování. A protože se mi dostalo pochvaly od mladé čtverečkové, tak z dlouhé chvíle sem, jako hold holdingu čtverečků, vytvořil kresbu. Spatřuje-li někdo v oné kresbě Knížákův styl, tak připouštím, že sem se mírně inspiroval rukou mistra. Tolik z kultury z Ománu. Teď k tomu, proč je tu vlastně fotka tý mešity. Tak to je, prosím, mešita momentálně spící. Její méno ještě neznam a ani toho imáma co do ní 4x denně troubí moudra z koránu. Zato bezpečně vim, že je vybavena kvalitníma megafonama s úrovní hluku převyšujících 150x hygienické normy u Ruzyňskýho letiště. Teď nevim na co si vlastně ty lidi tam stežujou! Už sem si vypěstoval reflex, že se pravidelně před vysíláním na velice krátkých vlnách probudim, vyslechnu si kázání pána v plášti a pak dvě hodiny koukam do stropu. To že v práci, odpoledne, do sebe leju pravou arabskou kávu abych nevytuh už je celkem vedlejší. To kafe je stejně určitě instantní Čibo.Dál bych tu měl jednu známost. To

První pořádnej výlet po Ománu, kdy jsem taky něco viděl je za mnou. Je to první report, takže ho možná v průběhu 30x přepíšu, to kdyby se někdo náhodou divil. Taky nejsem žádnej pisálek jako je třeba Šibík fotograf (?) a jediný zkušenosti mám se psaním reportů z hranic kvůli pašování (domnělých) jakýchsi omamných látek (C). Rovnou uvedu, že samozřejmě se mi něco přihodilo. Žádný hovnolejový peklo se sice nestalo, ale první věc je, že sem si s sebou vzal foťák, jenže bez baterky (syndrom Vojtěch). Další věc se mi přihodila v kempu, kde sem se o půl jedný ráno přerazil o železnou postel, která je u každý chatky rafinovaně vystrčená venku, pro případ outdoor milování. Není nic lepšího, než zhulenej (se k tomu taky dostanu) skučet půl hodiny bolestí na písku mezi chrápajícíma (doslova) chatkama. No a ta poslední věc, že poprvé za měsíc a půl sem vlez do moře, na skvělé idylické pláži s bělostným jemným pískem, s barem a v kanárkových bikinách stojící filipínkou podávající vychlazenou plzeň

Slibovaný report ze sobotního "trip to sand dunes" musim odložit díky nenadálým událostem. Snažil sem se přemoct, ale tak lákavá nabídka jako pivo, vodka kurant a Černí baroni nešla odmítnout. Dneska je mi samozřejmě blbě a bolí mě neskutečně hlava. Nicméně sem si řek ne a tu kvalitní destilovanou vodu sem v sobě udržel. Od půlnoci prší. A chcanec je to pořádnej. Když už tady párkrát za rok zaprší, tak to fakt znamená hodně vody. Voda naprší v nedalekých horách, a protože se nemá kam vsápnout, tak se obrovskýma korytama vlejvá do moře. No a pár takových "korýtek" prochází i Muscatem. Tyhle fotky jsou z dnešního rána.Jen pro dokreslení situace, v tom autě (nahoře) jsou stále lidi. Každý rok takhle zahučí plno lidí. No ale kdo chce tam ... Jejich utkvělá představa a blbost, že Alláh je vytáhne ze všeho je do nebe volající ;)

Původně jsem chtěl napsat jen krátkej post o výletu v neděli do Suru. Nicméně výlet stál celkem za prd, cesta po dálnici ve vedru. Ryhlost max 120km/h, protože nad začne nějakej alarm "bimbat", což má za následek zbláznění posádky. 300km tam a zpět a místo pěknýho městečka byla jen díra o pár barácích. Jediné oživení byli všudepřítomní velbloudi, osli, chlupatý kozy a v jedné části fakt pěkný písečný duny. Jinak hory, vymletý koryta řek a polopoušť. Tolik k výletu. Nicméně včera se přihodila příhodička. Tak si dělám večeři - volský voka. Na pánvičku neleju olej a nechám rozehřát. Mezitím si odběhnu zkontrolovat pračku jestli mi náhodou něco neprovádí nekalýho. Přilezu do kuchyně a z pánve se valej chuchvalce kouře. Jakože mě to už ani nepřekvapuje, prostě každý týden se mi musí něco přihodit. Okamžitě zapnu digestoř na full, odstavim pánev, zapnu další větráky a začínám přemýšlet.V tu chvíli mě napadl nejgeniálnější plán a to vzít pánev s rozpálenym olejem a hodit ji do dřezu