U Lamy

Here we go! První přírustek do ománský "herny". Značkovej čínskej tejbltennis, Stiga pálky pro profíky á 10 riálu, chladící se pivka v lednici a digitální klimatizace s ionizérem proti zkolabování hráčů. A jako bonus free WiFi access na internet! Další task je sehnat elektronický šipky, což se zatim jeví jako fuckin' problem, protože jediný elektronický šipky jsou k vidění na Eurosportu. Zřejmě je na čase navštívit Dubaj. Jo a nesnášim žehlení. Žehlení košil! Tomu já řikam punishment!UPDATE: pro nevěřící tomáše, co si pletou větrák s digitální klimatizací X)

Tejden úplně postavenej na hlavu. Na začátku na mě padla nějaká ománská deka. Ta padla zřejmě i na kolegy v práci, protože akorát něco chtěj a když já chci jen jednoduchou odpověd na mail, tak se tváři, že o ničem nevěděj. Prostě inšála. Až co Alláh ... k tomu připočtu drzost indiána , co mi pronajímá auto. Škoda, že při druhym telefonátu se krotil. Byl sem tak vzteklej, že sem čekal jen na spouštěcí impulz a korejce mu hodil na hlavu. K tomu dvě noční do tří do rána, málem zajetí černobílýho králíčka (wtf??) a fakíra, co si to štráduje prostředkem silnice, polonahej s turbanem na hlavě, s hůlkou a přes metr dlouhym hadem (wtf2??). K tomu už definitivně jezdim načerno, takže až mě zkontrolujou poliši tak, při mym štěstí, poputuju rovnou do lochu. Zbytek tejdne pokračoval ve stejnym, nudnym duchu. Nic zásadního. Nic novýho. Jen slunce přitlačilo na pilu a je permanentně kolem 42. A dneska přišel pátek ... a spadlo mi do klína zlatý štěstí :D Kartáč Heinekenů (12RO), nějaký Fostery (á 0.

Přesně jako nadpis bude odpovídat obsah následujícího postu. Včera sem totiž chtěl napsat něco důležitýho, ale rači sem dal Krásku v nesnázích (Gajslerka jako jo ;)) a potom nějakou tu sklenku červenýho a nakonec sem všechno zapomněl a ani dneska si nemůžu vzpomenout cože zajímavýho sem vlastně chtěl. Asi nic. Ve worku sem bez Bosse, což má za následek, že s potížema odrážim nájezdy arabů a jejich rafinovaný ataky. A to sem se ještě nechal přemluvit k vnitrofiremní fotce, takže někde budu viset na zdi. A mouchy ne mě srát. Ale odolat nešlo. Asistentka fotografa se tak pekně a výrazně usmívala - oblečená do džín, který pěkně zvýraznily konturu ... no tak zas nic. Taky si koleduju o pěknou pokutičku, protože špinavé auto je prohřešek a je pokutován. Na druhou stranu, se pomalu a jistě dostávám do top 20 nejšpinavějších aut v Ománu. A to je ňáká výzva! Zatim to ale kazí voda v ostřikovačích, ale taky na ní jednou dojde :P (umytí lidskou rukou je tu za riál - na co roboty, když máme tisíce

Listopad. Stromy začínaj pěkně žloutnout. Je sice jaro, ale listnáče žloutnou a opadávaj, protože uhodily vedra. Teda zatím jen demoverze, takové malé preview na první stránku. Nicméně na netrénovanou bledou tvář je teplota kolem 40C dost. Nejhorší je, že bez klimy už se nedá vydržet ani v baráku. Takže to všude skvěle hučí a pro mě další důvod se nevyspat. A to je znásobený větrákem na stropě, kterej začal nepravidelně vydávat různý rumplovitý zvuky a děsně vychytralym komárem, který se neštítí se mi schovat do fusekle, aby po zhasnutí nastoupil noční šichtu a po lehoučku zasunul. S pokračující nadměrnou konzumací žrádla (viz další pochlubení na konci postu) sem se tedy pod svym vlastnim nátlakem rozhod si zařídit roční vstup do posilovny, bazénu, squashe a tennisu. Při platbě sem mírně vykrvácel (285RO); ale jinak bych zhynul v sedačce jako někdo, koho tu nechci ani náhodou menovat. Ještě, že tu nemam Eurosport ;).Platby se mi tu trochu množí a nekontrolovaně se přesouvaj do cizích r

Tak trochu nestandardní titulek, ale neskutečně pravdivej. Všichni okolo se tu prostě jen cpou, od sladkostí, po hordy masa, různejch rejží, americkejch pizz a hamburgerů s hektolitry (pepsi)koly. To jen že sem si přečet v místním Weeku, jak na tom budou za pár let Ománci. Samá cukrovka a podobné příjemnosti z jejich neustálého cpaní. Tady to na obrázku je jako první echt žrádlo co sem si mejma levejma rukama uklohnil. Z výsledku sem byl tak překvapen a potěšen, že prostě foto muselo následovat. Na nějaké uštěpačné poznámky nehodlam reagovat páč to bylo dost dobrý (modifikace mikra receptu ;)). Ale je na čase zabrzdit, páč například dneska sem sem cpal non-stop přes 2 hoďky, příjemně to na začátku odstartoval pivkem a teď relax u 4hero a červenýho vínka. Uff. Rosim se ;) Otevřeli tu taky konečně ománskej Datart. Lidí jako sraček nadrženejch na elektroniku, plejstejšn 3 a LCD televize. Ale tedy zklamání. Chtěl sem si koupit XBOX 360, na zagemesení naprosto ideální, jenže cena je tu nesk

Vůbec sem dneska nechtěl nic napsat. Už jenom proto, že psát něco obden je kravina. Prostě se neděje nic zásadního. Ani můj vzor, ó mighty penis of Hulán, nepíše každý den, že ;) Dnes teda vyjímka, protože jsou to přesně dva měsíce co sem v Ománu. Ty nějak uběhly a ani nevim jak. Tak mi zatim ani moc nedochází, že bych tu měl strávit dalších 22 měsíců ... ale whatever. Ale co mi došlo dnes ráno, že se nějakym záhadnym zpusobem pomalu nedostanu do poloviny kraťasů a kalhot. Tak sem teda nelenil, postavil se na váhu a co nevidim - za měsíc a půl se nějak změnily čísilka skoro o 4 kila. Tak teď nevim, jestli si tak dobře vařim (ke snídani KitKat, Milkyway a o víkendech nutela), a nebo že by se i z toho nealko piva vytvářely nějaký tantiémy? Takže to je k bachoru ...Počasí: začíná se nechutně oteplovat. To by zas tak ani nevadilo, ale pokud nefouká a je velká vlhkost, jako teď čím dál víc pravidelnějc ... tak to je fakt na p**u. Vyjdu ven a do pěti minut sem mokrej jak prase. Zajímavost: v

Se musím pochlubit zahradnickym umem. Ibišek za dva a půl riálu (1OMR = 54,46CZK) konečně vyplodil jeden obrovskej květ. V záloze sou samozřejmě další, jak bylo ujednáno s pákistáncem co vede nedeleký květinářství. Pakoš teda zklamal po dotazu, jestli má pažitku (u nás v každý jednotě v květináči) a po odsouhlasení mi po chvíli nabídnul pěkné, umělohmotné, zelené kolíky pro přivázání kytek. x) Očekávat nějakou story zveličující nějakou nehodu je naprosto marný. Po rozkoukání se ze mně stává velice úspěšný, mladý muž, co si sám výborně uvaří, neméně úspešně vypere a vyžehlí prádlo, 4x denně se usměje na kolemchodící ománky, které padnou do mdlob (štěstím, samozřejmě). K tomu stíhám pravidelně, bez mrknutí oka, mopovat celej haus, běhat po pláži se šarmem Marlboro mana a zase ... ty ženy ... s dětma. Samý děti. Dvě, tři i štyry. Nevim co je to napadá, ale tohle je prostě země samejch dětí. Bílý, černý, žlutý a zahalený. Naprosto mi to nezapadá do plánu! Navíc sem si po chození po pláži u