U Lamy

se každopádně nedějou. Tím nechci říct, že sem na katastrofy úplně rezignoval a naopak očekávám, že po ramadánu už konečně něco přijde. Koneckonců Michal a his squaf přijíždí těsně před koncem ramadánu a to by se něco nenadálýho mohlo přihodit. Nicméně proč jako se nic neděje (následuje stereotypní popis všedního dne): ráno se vstane, kolem půl 9, aby se nedráždil moc budík. Pak se de do práce, kde se trochu vrčí (ti, co vrčej v GTS(R) to trochu dobře znaj). A když se nevrčí, tak se v kuchyni lelkuje a cpe žrádlem, který se nedá konzumovat u stolu - ctíme přeci muslimy, kteří desně trpí. Už jenom pohledem. A to ale zase chápu, takovej ovocnej medovej páj. Hmm ;) Pak se de domu na vobjed, zkouknou se 1-2 díly Simpsnů a de se buď zpět do práce na nějakou tu čumendu a nebo na školení. Tam se nejčastěji provádí zívání, pošilhávání po o'klokách na zdi a brouzdání na netu. Nejčastěji idnes a diskuze pod článkama. Ty zabaví na dlouho (Paroubek vs novináři, Paroubkův sexy mozek a co na t

Včera, v sobotu, vlastně čtvrtku, začal naprosto zbaběle a nečekaně Ramadán. Nečekaně proto, že hlásná trouba z Meky měla zaznít, dle předpovědi, až večer. Jenže měsíc nejspíš vykouk z nějakýho podmraku o trochu dřív a musulmani (si) tak odpískali mučeníčko, v podobě zavřených restaurací a většiny krámů přes den. Tudíž svoji poslední pizzu před ramadánem, si dám pěkně až po ramadánu. Za měsíc! Večer je to naprosto zabitý. Musulmani přes den hladem padaj na hubu a večer atakujou všemožný restaurace, od mačkanejch krav (R) až po indo-pako-filipino ristorante. Jediná zřejmá výhoda je v redukci pracovních hodin na 6 denně a téměř týden volna po ramadánu. Jasně, rači bych ale byl ve worku a dostal víc rialů na ruku ;).Tudíž strávit celý odpoledne na pláži, bez vody, žrádla a dlouhejch kalhotách je dost výkon. Nejlíp asi na tom byla kočka-bufeťačka, která se v klidu ládovala humusem z odpadkáče, půst-nepůst. No a aby se neřeklo, že se nic nestalo. Teda bohudík nestalo! Tak včerejší setkání s

Hlavní sportovní titulek včerejších Oman Tribune. Aspoň tedy něco, když to AC projela s Arsenalem. Během dvou týdnů sem se smířil s faktem, že měsíční pivní dovolená skončila, a že nastupuje doba temna. Nicméně zatim smůla - vážnější karambol se mi zatim nepřihodil. Pokuď pomenu fakt, že na Istanbulskym letišti sem se "zapomněl" při okukování sukní a vyslech sem svoje jméno v nádražnim rozhlase. V letadle byl polit džusem, a ve snaze se zalíbit turkyni, sem ji s úsměvem odzbrojil "že to nevadí, doma mám přeci pračku".Do dvou dnů sem opět na český, momentálně úplně k ničemu, řidičák získal nové fáro. Ale když klient pravidelně platí, tak jde přeci všechno ;). Ševroleta Aveo ve skvělé LS výbavě, model 2007. S bílou raketou - Hjundají se to opravdu nedá srovnavat. Za odměnu sem druhej den vyfásnul pokutu za parkování "na silnici". Oficíra sem doběhl a ve snaze vyzjistit kolik že mě to bude stát, na mě spustil arabsky. Další debatu sem si rači rozmyslel, proto

Takže si dám pěkně pauzičku. Metr sem dostřihal, posledního medvěda odlepil, piva v lednici vysápnul a zejtra si dam nevimkolikhodinovej trip skrze Istanbul na Ruzyň. Tudíž si pěkne oddychnu od čínskejch Shark (hmm), čmoudů, různejch nehod a kalamit (opravdu už mam celkem dost škádlení hoven na podlaze koupelky). Tudíž první zastávku dávam na orosenou plzeň 8) No a k Ománu. Na shotu je Salalah v létě, tedy v odobí Khareef, kdy přifičí monzuny a všechno se zazelená (mimochodem nic podobnýho na arabským poloostrově neni). Takže to bude snad první trip až se vrátim. Mimojiný je v oblasti hodně vodopádů, řek a zajimavejch míst. A taky magická magnetická hora. Stačí zaparkovat auto a samo se rozjede ... úplnej Maglev ;)

Bajka před dovolenou na odlehčení. Je to už malinko vousatý, přišlo do toho Gonu, samota, ale je to tu. Původně sem to chtěl nazvat Jak sem si (opět) nezamrdal, ale nakonec mi to přišlo laciný a vhodný leda pro bloggery, co píchaj čerstvý kůzlatka a jezdí si v červenym, placatym autě s koní hlavou na kapotě. Takže to bylo nějak takhle. Pátek. Tradiční výlet do Safáče (Jakoroxy). Už bylo trochu pozdě, takže nebylo nač spěchat na happy hour. Knajpa už celkem narvaná a tedy jediný, volný místa u stoliček na baru.Samo o sobě je už tohle místo dost na ráně, ale přeci o nic nejde - jdem přeci jen na nějaký to trojpivo. Objednáváme Heinekeny u Pocahontas a v klidu je umisťujeme v krajině břišní abysme byli hezcí. Bohužel u baru seděl jeden z manažerů z firmy, anglán a tak na uvítanou přistála rundička tequily. Tak to přeci nelze odmítnout. Protože sme něco přijali, tak sme museli taky něco vydat (základní ekonomický pravidlo). Nejsme přeci český držgrešle. Takže runda putovala pro změnu od ná

Sem původně chtěl napsat tu pikantérii z peříčka, ale prostě se zadařilo jinak. Takže, nosný téma: trouba. Ta trouba něco prostě proti mně má. Si chci udělat emerickej brambor, všechno připravim, a když chci zapálit, tak sirka nic. Oka, plyn utíká a Pat a Mat v jedné osobě se snaží škrtnout. Sirky sou made in UAE, takže je jasný, že arabský sirky prostě nemůžou, nemůžou bejt normální. Po půl minutě škrtání zážeh, přiblížení k syčící dirce a ... mini výbuch. Modrý plamen zbarvující se do červena. Tlaková vlna. Hluchota. Z úleku sem briskně zareagoval a jal se kroutit čudlem na ovládání trouby, ale asi sem byl moc silnej a ňák se mi rozdrolil v ruce. No naštěstí je přívod plynu hned vedle. Každopádně pravá ruka, co byla zrovna v troubě trochu zasmrděla. Škrabkou sem oloupal osmažený chlupy, předem (!) zapálil sirku, nožem zapnul troubu a vinstaloval pekáč. Výsledek not bad, sice to je spíš opečenej brambor ale who cares ...

Tak a je po cyklónu. Plno částí města pod vodou, bahnem, pískem a všemožnym bordelem. Stromy vytrhaný, auta utopený, elektřina nejde a k tomu zmatky nad zmatky s houfama "povodňových" turistů (lama je pressjakošibík-pro rejpaly). Celkově chaos. Před tajfunem byly Ománský pláže označovaný jako jedny z nejčistších ze států v Perskym zálivu. Teď sou pláže obsypaný všemožnym bordelem - co voda smetla do moře, to moře vrátilo pěkně zpet. Celkem spravedlivý :) Jinak zkáza. Doma v pohodě, zřejmě děda postavil barák na výhodnym místě, protože nám ani jednou za večer nevypadla elektřina. Což je zajímavý, protože všichni kolem neměli ani kapku štávy. Nahazuju pár fotek před Gonu a po Gonu. A drak mi ulít :D Příhoda z natáčení na závěr (ehm):Jak si tak akčně fotim, tak si tak šikovně zavřu dveře s klíčkama v zapalování a dveřma samozřejmě locknutejma. Takže 45 minut stepování, volání někam kde to nikdo (samozřejmě) nebere. Nakonec spásněj nápad zajít k nedalekym ománskym jézétdéhochum,