U Lamy

Z dobře informovaného zdroje sem obdržel velice zajímavou zprávu. A to tu, že se nám tu rozmáhá prostituce. Což neni žádná novinka, stačí, když se projdu kolem devátý večer kolem Hyatu a už z dálky se na mě culí číňanka obarvená na blond, významně točící kabelkou na prstu ;) Takže teď tu jde o ománský kumule, které pochopily, že železo se má kout dokuď je žhavý. Vypadá to tedy na slušně rozjetou zimní sezónu s dumpingovejma cenama, tedy taxou na polovině děvčat ze země skvělého vůdce Maa. Tedy kolem 20-25 riálů, což je cena víc než báječná. Samozřejmě o kvalitě servisu nemůžu hovořit. Zprávu musim ověřit, objevit zákoutí, odkuď milé holčiny vystrkujou lejtka a porovnat s konkurencí. No začíná se blejskat na lepší časy, už aby to tu bylo jako v Malajzii ... vlevo thajky, vpravo malajky, rovně filipínky a za mnou bar ... plzně. A jak vlastně taková arabka vypadá? Docela sexy, aspoň podle tohodle blogu, kterej tu mam samozřejmě blokovanej.

(Stalo se včera) Starý pán popřál Vaškovi a lidem celé České republiky k celostátnímu svátku. Excelentní, jeho agenda pracuje jako vždy na 100%! A jestlipak se toto objevilo u nás v celostátním tisku, aha?

Po delší přestávečce, co sem si zahrál na turistického průvodce po krásách Ománské říše, se zas připomínám. Tedy spíš připomenu fajné situace které se Dojč family přihodily, a kterých sem se zcela nezištně (z)účastnil. Sluší se začít domovem a socialním zařízením. Prostě ta stará story, tu dávnou myšlenku, co sem tu už slavně ventiloval: sračky po podlaze s lamou levitující nad bordelem v neoprénu, rouškou na hubě a gumovejch SM rukavicích. Přesně tohle věděli všichni a Michalovi sem jasně zdůraznil - dávkovat. Jemňoučce. Netlačit na pilu, protože když se tlačí, tak se to většinou poto (něco prostě jako když se tlačí na holku nebo taky úplně obráceně, známe to všichni, néasi). Odhadem, abych nebyl tak zlej, tak to vydrželo do druhého dne. Poté sem Michalovi s pompou předal Zvon. A do konce zájezdu sem ho samozřejmě neviděl. Jana mi pak sdělila, že už na tu toaletu raději nechodí, že prý je to v supermarketu bez nervů ;)Menší epizodka se udála v Al Riami parku a na Quantas beach. Mohlo

se každopádně nedějou. Tím nechci říct, že sem na katastrofy úplně rezignoval a naopak očekávám, že po ramadánu už konečně něco přijde. Koneckonců Michal a his squaf přijíždí těsně před koncem ramadánu a to by se něco nenadálýho mohlo přihodit. Nicméně proč jako se nic neděje (následuje stereotypní popis všedního dne): ráno se vstane, kolem půl 9, aby se nedráždil moc budík. Pak se de do práce, kde se trochu vrčí (ti, co vrčej v GTS(R) to trochu dobře znaj). A když se nevrčí, tak se v kuchyni lelkuje a cpe žrádlem, který se nedá konzumovat u stolu - ctíme přeci muslimy, kteří desně trpí. Už jenom pohledem. A to ale zase chápu, takovej ovocnej medovej páj. Hmm ;) Pak se de domu na vobjed, zkouknou se 1-2 díly Simpsnů a de se buď zpět do práce na nějakou tu čumendu a nebo na školení. Tam se nejčastěji provádí zívání, pošilhávání po o'klokách na zdi a brouzdání na netu. Nejčastěji idnes a diskuze pod článkama. Ty zabaví na dlouho (Paroubek vs novináři, Paroubkův sexy mozek a co na t

Včera, v sobotu, vlastně čtvrtku, začal naprosto zbaběle a nečekaně Ramadán. Nečekaně proto, že hlásná trouba z Meky měla zaznít, dle předpovědi, až večer. Jenže měsíc nejspíš vykouk z nějakýho podmraku o trochu dřív a musulmani (si) tak odpískali mučeníčko, v podobě zavřených restaurací a většiny krámů přes den. Tudíž svoji poslední pizzu před ramadánem, si dám pěkně až po ramadánu. Za měsíc! Večer je to naprosto zabitý. Musulmani přes den hladem padaj na hubu a večer atakujou všemožný restaurace, od mačkanejch krav (R) až po indo-pako-filipino ristorante. Jediná zřejmá výhoda je v redukci pracovních hodin na 6 denně a téměř týden volna po ramadánu. Jasně, rači bych ale byl ve worku a dostal víc rialů na ruku ;).Tudíž strávit celý odpoledne na pláži, bez vody, žrádla a dlouhejch kalhotách je dost výkon. Nejlíp asi na tom byla kočka-bufeťačka, která se v klidu ládovala humusem z odpadkáče, půst-nepůst. No a aby se neřeklo, že se nic nestalo. Teda bohudík nestalo! Tak včerejší setkání s

Hlavní sportovní titulek včerejších Oman Tribune. Aspoň tedy něco, když to AC projela s Arsenalem. Během dvou týdnů sem se smířil s faktem, že měsíční pivní dovolená skončila, a že nastupuje doba temna. Nicméně zatim smůla - vážnější karambol se mi zatim nepřihodil. Pokuď pomenu fakt, že na Istanbulskym letišti sem se "zapomněl" při okukování sukní a vyslech sem svoje jméno v nádražnim rozhlase. V letadle byl polit džusem, a ve snaze se zalíbit turkyni, sem ji s úsměvem odzbrojil "že to nevadí, doma mám přeci pračku".Do dvou dnů sem opět na český, momentálně úplně k ničemu, řidičák získal nové fáro. Ale když klient pravidelně platí, tak jde přeci všechno ;). Ševroleta Aveo ve skvělé LS výbavě, model 2007. S bílou raketou - Hjundají se to opravdu nedá srovnavat. Za odměnu sem druhej den vyfásnul pokutu za parkování "na silnici". Oficíra sem doběhl a ve snaze vyzjistit kolik že mě to bude stát, na mě spustil arabsky. Další debatu sem si rači rozmyslel, proto

Takže si dám pěkně pauzičku. Metr sem dostřihal, posledního medvěda odlepil, piva v lednici vysápnul a zejtra si dam nevimkolikhodinovej trip skrze Istanbul na Ruzyň. Tudíž si pěkne oddychnu od čínskejch Shark (hmm), čmoudů, různejch nehod a kalamit (opravdu už mam celkem dost škádlení hoven na podlaze koupelky). Tudíž první zastávku dávam na orosenou plzeň 8) No a k Ománu. Na shotu je Salalah v létě, tedy v odobí Khareef, kdy přifičí monzuny a všechno se zazelená (mimochodem nic podobnýho na arabským poloostrově neni). Takže to bude snad první trip až se vrátim. Mimojiný je v oblasti hodně vodopádů, řek a zajimavejch míst. A taky magická magnetická hora. Stačí zaparkovat auto a samo se rozjede ... úplnej Maglev ;)