U Lamy

... aneb pokračuju dalším plytkým čtením na pokračování. A protože se mi dostalo pochvaly od mladé čtverečkové, tak z dlouhé chvíle sem, jako hold holdingu čtverečků, vytvořil kresbu. Spatřuje-li někdo v oné kresbě Knížákův styl, tak připouštím, že sem se mírně inspiroval rukou mistra. Tolik z kultury z Ománu. Teď k tomu, proč je tu vlastně fotka tý mešity. Tak to je, prosím, mešita momentálně spící. Její méno ještě neznam a ani toho imáma co do ní 4x denně troubí moudra z koránu. Zato bezpečně vim, že je vybavena kvalitníma megafonama s úrovní hluku převyšujících 150x hygienické normy u Ruzyňskýho letiště. Teď nevim na co si vlastně ty lidi tam stežujou! Už sem si vypěstoval reflex, že se pravidelně před vysíláním na velice krátkých vlnách probudim, vyslechnu si kázání pána v plášti a pak dvě hodiny koukam do stropu. To že v práci, odpoledne, do sebe leju pravou arabskou kávu abych nevytuh už je celkem vedlejší. To kafe je stejně určitě instantní Čibo.Dál bych tu měl jednu známost. To...

První pořádnej výlet po Ománu, kdy jsem taky něco viděl je za mnou. Je to první report, takže ho možná v průběhu 30x přepíšu, to kdyby se někdo náhodou divil. Taky nejsem žádnej pisálek jako je třeba Šibík fotograf (?) a jediný zkušenosti mám se psaním reportů z hranic kvůli pašování (domnělých) jakýchsi omamných látek (C). Rovnou uvedu, že samozřejmě se mi něco přihodilo. Žádný hovnolejový peklo se sice nestalo, ale první věc je, že sem si s sebou vzal foťák, jenže bez baterky (syndrom Vojtěch). Další věc se mi přihodila v kempu, kde sem se o půl jedný ráno přerazil o železnou postel, která je u každý chatky rafinovaně vystrčená venku, pro případ outdoor milování. Není nic lepšího, než zhulenej (se k tomu taky dostanu) skučet půl hodiny bolestí na písku mezi chrápajícíma (doslova) chatkama. No a ta poslední věc, že poprvé za měsíc a půl sem vlez do moře, na skvělé idylické pláži s bělostným jemným pískem, s barem a v kanárkových bikinách stojící filipínkou podávající vychlazenou plzeň...

Slibovaný report ze sobotního "trip to sand dunes" musim odložit díky nenadálým událostem. Snažil sem se přemoct, ale tak lákavá nabídka jako pivo, vodka kurant a Černí baroni nešla odmítnout. Dneska je mi samozřejmě blbě a bolí mě neskutečně hlava. Nicméně sem si řek ne a tu kvalitní destilovanou vodu sem v sobě udržel. Od půlnoci prší. A chcanec je to pořádnej. Když už tady párkrát za rok zaprší, tak to fakt znamená hodně vody. Voda naprší v nedalekých horách, a protože se nemá kam vsápnout, tak se obrovskýma korytama vlejvá do moře. No a pár takových "korýtek" prochází i Muscatem. Tyhle fotky jsou z dnešního rána.Jen pro dokreslení situace, v tom autě (nahoře) jsou stále lidi. Každý rok takhle zahučí plno lidí. No ale kdo chce tam ... Jejich utkvělá představa a blbost, že Alláh je vytáhne ze všeho je do nebe volající ;)

Původně jsem chtěl napsat jen krátkej post o výletu v neděli do Suru. Nicméně výlet stál celkem za prd, cesta po dálnici ve vedru. Ryhlost max 120km/h, protože nad začne nějakej alarm "bimbat", což má za následek zbláznění posádky. 300km tam a zpět a místo pěknýho městečka byla jen díra o pár barácích. Jediné oživení byli všudepřítomní velbloudi, osli, chlupatý kozy a v jedné části fakt pěkný písečný duny. Jinak hory, vymletý koryta řek a polopoušť. Tolik k výletu. Nicméně včera se přihodila příhodička. Tak si dělám večeři - volský voka. Na pánvičku neleju olej a nechám rozehřát. Mezitím si odběhnu zkontrolovat pračku jestli mi náhodou něco neprovádí nekalýho. Přilezu do kuchyně a z pánve se valej chuchvalce kouře. Jakože mě to už ani nepřekvapuje, prostě každý týden se mi musí něco přihodit. Okamžitě zapnu digestoř na full, odstavim pánev, zapnu další větráky a začínám přemýšlet.V tu chvíli mě napadl nejgeniálnější plán a to vzít pánev s rozpálenym olejem a hodit ji do dřezu...

Na žádostivé žadonění vám tedy povim tu příhodu, co se mi stala se záchodem. Už to je 2 dny, takže emoce vyprchaly, ale pokusím se znovu vžít do té situace. Warning: komu vadí splašky (hovna) ať dál nečte. Prostě a jednoduše se před pár dny začal, zcela bezdůvodně (!), ucpávat hajzlik u mě v koupelně. Tak sem ho v klidu nechal, že se to nějak proluftuje. Večer mi hrozila nehoda a tak sem nějak zapomněl na stav. Inu sem spláchnul ... a vono nic, přitekla voda, doplnila se hladinka a zůstala poklidně stát. Trošku sem znejistěl, protože se v míse prohánělo několik hnědejch autobusů doprovázených několika stovkama, malých, hnědých motokár. Ráno moudřejší večera a stejně co s tim. Ráno. Ráno byla situace lepší, hladina klesla o cca 10 cm a motokáry se rozprostřely po stranách bílého porcelánu. Utvořil se malý art efekt, ale v tu chvíli sem ho nebyl schopný ocenit. Takže se zavolal plumber - na odpoledne.Do baráku sem dorazil akorát včas. U mého hajzlu rokoval majitel-ománec a čmoud. Pro jis...

Jednim slovem peklo. Naprosto nezařízenej byt a co do něj koupit. V hypermarketu sem bloumal asi 3 hodiny, jezdil od regálu k regálu, od žrádla k mycim prostředkum, od příboru k mopum. Prostě všechno možný a stejně sem toho moc nekoupil. Tady bych spatřoval jakousi výhodu mit vedle sebe ženskou ;) Takže sem se víc motal u žrádla a z ostatních užitečných věcí sem si koupil příbory, půllitr na pivo, 2 nože na maso, polštář a tonic k ginu. Skvělé. Měl sem z prvního nákupu radost :). Další den byl pro změnu lítáním po nábytku, což jsem završil nákupem mini skříňky na hadry ikea stylu a dokonale pohodlným křeslem s polštářkem. Původně sem se s nim chtěl vyspat, jakou z něj mam radost, ale v posteli trochu tlačilo tak šlo na zem. Tím pádem se celá neděle nesla ve stylu Simpsnů na téfau v jednom z obýváků.)%>Dnes sem konečně taky objednal postel, nafukovačka neni zrovna to nejlepší. Obešel sem asi 10 krámů, taky vyčerpanej, ale úplně v poslednim měli jakš takš postel co se dala koupit. Hla...