První pořádný výlet: písečné duny

První pořádnej výlet po Ománu, kdy jsem taky něco viděl je za mnou. Je to první report, takže ho možná v průběhu 30x přepíšu, to kdyby se někdo náhodou divil. Taky nejsem žádnej pisálek jako je třeba Šibík fotograf (?) a jediný zkušenosti mám se psaním reportů z hranic kvůli pašování (domnělých) jakýchsi omamných látek (C). Rovnou uvedu, že samozřejmě se mi něco přihodilo. Žádný hovnolejový peklo se sice nestalo, ale první věc je, že sem si s sebou vzal foťák, jenže bez baterky (syndrom Vojtěch). Další věc se mi přihodila v kempu, kde sem se o půl jedný ráno přerazil o železnou postel, která je u každý chatky rafinovaně vystrčená venku, pro případ outdoor milování. Není nic lepšího, než zhulenej (se k tomu taky dostanu) skučet půl hodiny bolestí na písku mezi chrápajícíma (doslova) chatkama. No a ta poslední věc, že poprvé za měsíc a půl sem vlez do moře, na skvělé idylické pláži s bělostným jemným pískem, s barem a v kanárkových bikinách stojící filipínkou podávající vychlazenou plzeň ... no takže sem prostě vlez do vody a za pět minut mě zmerčila svinská medůza a samozřejmě, že mě pořádně žahla.Trip. V sobotu tedy ve čtvrtek ráno se vyrazilo z Muscatu do asi 200km vzdálenýho kempu Al Areesh, ukrytýho v písečných dunách. Aby to nebyla jen taková nuda, tak se vypůjčil Toyota Land Cruiser s obsahem 4500ccm. Relativně dostačující obsah na zdolávání dun. Ubytování v kempu na velice dobré úrovni. Cena (16OMR) zahrnovala jak slušnou večeři tak i snídani. Bohužel k naší smůle přifrčel bus plnej indiánů v narůžovělejch košilích, džínách a fuseklích. Idealní oblečení do pouště. V jednom mě ale pobavili. U kempu jsou snowboardy i lyže a samozřejmě, že mi nedalo a na nohy sem obul přeskáče a zaklesnul sem se do carv Salomonek. To indický hochy natolik zaujalo, že tam strávili 3/4 dne. Mě zas zaujala dvojice libanonek, takovejch pěknejch osmadvacítek. Jenomže to by nesměla bejt po večeři šíša (vodní dýmka), která je v místním provedení mimořádně (hulán's one of the most frequent word) kvalitní. V kombinaci s Fosters pivem špičková (hulán's ...) kombinace. Místo jasně trapného pokusu o navázání nějaké formy komunikace sem se vydal na hodinu a půl dlouhej trip po okolním pískovišti. K jízdě po dunách toho moc neřeknu, protože kdo nezažil nepochopí ;) Víc řeknou fotky v galerii. Druhý den cestou do Suru proběhla zastávka v Wadi Bani. Což se dá popsat jako oáza kdesi v horách se sladkovodníma jezírkama obklopenými palmami. Skvělé místo na relax, nealko pivo a na chlubení se bílym tělem. Pro ománky zřejmě zajímavá atrakce a to i přesto, že nevládnu tělem jako hlavička Šrek. V Suru sem neobjevil ani při druhé návštěvě nic zajímavého, takže klasifikace prdel východního Ománu je zcela na místě. Maj tam aspoň Pizza Hut, takže dávam malé bezvýznamné plus. O to víc byla zajímavá cesta zpět po divokém pobřeží. Žádná asfaltka jen vyhlodaná "polňačka". Ideální cesta pro 4x4. Pobřeží je nádherné, po levé straně se táhnou hory, po právé straně divoké útesy a při jedné ze zastávek bylo moc fajn sledovat akvárko z vrchu. Hejna barevných ryb, několik kusů metrových želv co neustále něco dolujou ze dna nebo velký rejnok. Po cestě se dál projíždí několika vesnicema, což je taky dost zajímavý (trošku jako cigánský vesnice). Protože ty sou v tak nedostupnym terénu, že jsou rádi za elektřinu a plno místních dědů musí dobře pamatovat britskou nadvládu. Ostatně pro ně se asi moc nezměnilo. Po cestě dál už jsou zmiňovaný bílý pláže (Medůza included) a "Amazing sinkhole" což je něco jako obrovská jáma, plná tyrkysový vody (pro znalce Černé hory - obdoba díry ve Viru, akorát x krát hezčí). Cesta pak pokračuje v čím dál horšim terénu, což ale zjevně nevyvedlo z míry místňáka, jedoucího pravděpodobně v Mitsubishi Evo VII, kterého sme dohonili a pak marně stíhali :). Celková délka tripu 650km Náklady: kemp 16OMR, průvodce na duny 10OMR, šíša 1OMR, pizzahut 4OMR, půjčení 4x4 xxOMR Link na kemp: www.desert-discovery.com