Nehody o Ramadánu ...

se každopádně nedějou. Tím nechci říct, že sem na katastrofy úplně rezignoval a naopak očekávám, že po ramadánu už konečně něco přijde. Koneckonců Michal a his squaf přijíždí těsně před koncem ramadánu a to by se něco nenadálýho mohlo přihodit. Nicméně proč jako se nic neděje (následuje stereotypní popis všedního dne): ráno se vstane, kolem půl 9, aby se nedráždil moc budík. Pak se de do práce, kde se trochu vrčí (ti, co vrčej v GTS(R) to trochu dobře znaj). A když se nevrčí, tak se v kuchyni lelkuje a cpe žrádlem, který se nedá konzumovat u stolu - ctíme přeci muslimy, kteří desně trpí. Už jenom pohledem. A to ale zase chápu, takovej ovocnej medovej páj. Hmm ;) Pak se de domu na vobjed, zkouknou se 1-2 díly Simpsnů a de se buď zpět do práce na nějakou tu čumendu a nebo na školení. Tam se nejčastěji provádí zívání, pošilhávání po o'klokách na zdi a brouzdání na netu. Nejčastěji idnes a diskuze pod článkama. Ty zabaví na dlouho (Paroubek vs novináři, Paroubkův sexy mozek a co na to ženy, Kde se vzalo tu se vzalo Modré Volvo a co na to Topol apod.)Pak se sešeří. Opozdilí Ománci nasedaj do aut a hlava nehlava to švihaj po highweji aby stihli iftar, tedy "štědrovečerní" večeři. Tím pádem se seberu a du do márketu, kde neni ani noha a vklídku nakoupim a zmiznu domu, kde se to všechno semele a udělá večeře. Pak už zbejvá poslední část dne a to je posilka a nebo tenis. Tam si to odsedim, popřípadně odkulham a zpět domu na pivko a šláfn. Takže je naprosto jasný, že se žádná nehoda nemůže stát. Vyjma prašivejch polišů, kterejch je na ulicích čímdál víc a zřejmě od nás převzali akci Al Kryštof. No ale něco se vlastně stalo. Je ze mě mini superstar, páč jako hlavní hvězda sem se objevil v místnim platku Week. Bohužel ta bloncka na fotce mi nijak neříká pane ... ehm :D