Vo dolaru

Řekněmě si to na rovinu, situace neni ani trochu příznivá. Dolar de dolu jak nikdy, Kropáčkovi z Libichova se chystaj v zimě do Aspenu, páč proč jezdit do krkavejch Rakous, když se můžou mít v jůesej daleko líp a to i přesto, že si obvykle nafutrovaný chlebníky nechaj doma. No a já tu pěkně šedivim. Sledovat každej den, kolik že si to koruna ukrajuje z dolaru, je vážně desně k vzteku. Navíc mi tu zdražili rajčata (nějaká krize na obzoru, co sem nechyt?) a v Safari pubu zdražilo pivo na rovný 3RO (150 v českejch). Největší zrada je ale nájem. Celej Omán ždímá a nejvíc se samozřejmě začlo ždímat v Muscatu. Došlo to až do takovejch absurdností, že pokuď prostě odmítnete akceptovat zvýšení nájmu (max. možná hranice je zvýšení o 15% na 2 roky - ze zákona) tak majitel jednoduše nahlásí, že byt se musí rekonstruovat a tradá. Rajčata do uzlíku a vypadni šmejde, však on sem přijde někdo jinej, hned potom, co štětkou vyženu pavouky z rohů a vytřu tu zasviněnou podlahu. Tudíž sme museli přistoupit k nečekané akci (pantáta chce zdražit o 30% a Alláh ho dazajista pochválí). Najít spolubydlící - ji, zámerně ne ~ho. Páč co s chlapem. Akorát by uchlastával a vodil si holky na pokoj. Po dnu se nám ozvaly 2 děvčátka. Cha, jedna třiadváca odněkad z Evropy (odhadem Moldávie, na fotu, ale whatever). 23 je 23. Druhá ze Zélandu. Akorát ta z Evropy, jaksi byla poněkud chudší a ta ze země Kiwi a Mordoru, bohatší a tudíž výběr se smrsknul na jednu slečinku. Bohatší učitelku. Paradox. Ze slečny učitelky se pak stala paní, no tak od 35 do 45 (opravdu jen střelba od boku). Věci pak nabraly rychlej spád a Jann nastupuje na pokoj po Michalovi a Janě (zahřáli ho prý fajn ;)), hnedle z kraje Prosince. No takže, úča, souška no ...