Jak sem měl rande

Tuhle se mi přihodila taková příhoda. Nakupuju ňáký hadry v shopping centru a jako vždy u toho šíleně trpim, ve tváři jasná marnost nad marnost a tu náhle, kde se vzala tu se vzala, sympatická prodávající. Filipínka na první pohled. Přiměřeně hezká páč ty top-notch mířej do jinejch sfér než do který patřim. No a tak se dala se mnou pěkně do řeči, a když to řeknu úplně na rovinu, tak po mně vyjela jak motýl po bonbónu. Kroužila kolem, mazala med kolem huby a tak nějak vyznělo, že je available. To mě přivedlo na dirty myšlenky, jak jinak že, a tak sem si od ní vzal číslo. Jo v ten moment to vypadalo móc vypečeně. Takže sem ji za pár dní pozval na rande na víkend. Z čehož nakonec nebyl víkend, ale hned druhej den. Jó to vypadá fakt dobře. To se prostě lamě nestává každej den ...... takže přišel den D. Dohoda zněla, že ji vyzvednu po práci, tedy někdy pozdě večer. Oka, sice pozdě na ňákou večeři, ale když jí to nevadí ... Přes den se ještě ujistila, že jako fakt to platí. Tak jasně žejo. Si přeci nerozmyslim takovou šanci. A navíc, když mi napsala na otázku, kam že bysme mohli zajít "so lets go to your place". To znělo jako fakt hot. Ale jako opravdu, zkuste si ject do pouště na rok a jedinej kámoš bude smradlavá ťava. Takže začlo klasický rychlouklízení, víno do lednice a všecko prostě podle těch romantishe serošů co dou v TV. Ale na ňáký svíčky zapoměnte! Dvacet minut před hodinou H mi přišla SMS, že když sem tak zaměstnanej, že nevadí, budě někdy příště. Kua WTF? Jako dobrá stíhačka, mě napadlo a trochu rozladilo. Beztak sem přijel 5 minut před a ještě na ni čekal 10 minut. Ty ženský ... Takže sem ji vyzved, docela ji to seklo. A vyrazilo se domu. Trochu mě zklamalo, že víno jako ne. Ale dobře, tak se líznu sám, žádnej deal. V baráku čekalo překvapení v podobě Jann (nová spolubydicí), která okupovala obývák a zjevně nevypadala na brzký odchod do hajan. Sakra, se mi nechtělo se zrovna producírovat s filipínkou za zády páč to vyvolává otázky a mně se nechtělo odpovídat ;) Tudíž sme šli na střechu-terasu. Tam se odehrál chat a klasický před-mecheche. Když v tom se Milan rozhod dveře na střechu zamknout, páč netušil ze tam někdo vůbec je. Trapná celkem situace, páč Ariel (jo menuje se Ariel, jako ta vodní panna nebo prací prášek) se chtělo už do pokoje. Wow. Dveře zamčený, takže sem začal mírně bušit, házet kamení do okna a jal si zoufat. To vydrželo naštěstí jen asi "čtvrt" hoďky a Milanovi sem vynadal že neni dostatečně všímavý. Na druhou stranu pak zařídil přesměrování Jann do kuchyně a tudíž sme mohli překročit ostře střežený pásmo. No a to je vše. Teda vše neni, následuje klasickej "předpokládnej" stuff, é, kterej se zrovna nějak úplně nevyved. Řekněme to na rovinu, ne každej den je posvícení ... :D