Den první

Dubai Airport

Tak sem si myslel, že sem nebudu mít co napsat. První trapnej post. Tak je tady.
Letenky sem měl zabookovaný u Turkish airlines, což už samo o sobě nevzbuzuje dobrej pocit.
Chyba. Všechno naprosto v pořádku. Na uvítání pilot předved vzletnutí ze zatáčky - nač si rovnat letadlo, když to může vzít šmejrem. Dál hned následovala večeře, a byla dobrá. První překvapení. Let prostě naprosto bezproblémů. Za chvíli v Istanbulu ale čekalo první překvápko: chaos na letišti, příšerná kosa a turkyně, co všechno organizovaly a nikdo jim nerozuměl a nechápal jejich pokyny.

Letadlo na dálku bylo malý, bez displejů nebo nějaký televize a nepohodlný. Následoval výtuh a tím pádem sem přišel o večeři číslo 2. V Dubaji přistálo s půl hodinovým zpožděním a jediný co sem musel udělat je vyzvednutí lístku u Emirates na let Dubai - Muscat. Otevřeno bylo 6 přepážek z toho jakštakš funkčních asi 4. U každé se táhnul neskutečnej had lidí, co se po opravdu dlouhý době čekaní změnil na rozzuřenou anakondu, neboť jeden člověk - půl hodiny není dobré skóre. Černej australan vedle (3 hoďky postávání) začal slušne pičovat a dožadovat se supervizora, ale to araby nechalo naprosto klidnými a s úsměvem mu odpověděli "Calm down. Děláme co můžem.". No co, já mam času dost.

Chlápkovi přede mnou právě uletělo letadlo. Další letí až druhej den. Důverně to se mnou řeší a já mi přizvukju jakýže je to non-sense. Ale jeho smolpachol, nemá letět do díry jako je Colombo. Koněčně po hodině a půl mě ujímá arabka, ťuká něco do kompu, ptá se mě odkaď letim a kam ačkoliv to má na lístku napsaný. Pak mi řeknem, že nejsem na listu a že smůla a posílá mě někam. Na letišti se po chvíli ztratim, ale díky skvělému orientačnímu smyslu najdu pobočku Emirátů. Tam na mě nechápavě čučí proč sem tady, když to mohla udělat ta první ženská. Po debatě mě posílaj na jinej desk, že je to už zařízený.
Tam mě čeká další fronta. Když se dostanu na řadu a všechno vypadá ok, tak je mi oznámeno, že let je už 5 minut (!) closed a že mám smůlu. Takže sem vykázán jinam, kde mi vystaví letenku na 2245 a já se du posadit na příjemných 20 hodin do letištní haly. Abych nechcíp hlady, tak jej zaháním šílenejma kravama u McDonald Arabia.
Nechci ho aspoň půl roku vidět. 20 hodin na letišti je neskutečná pruda. Za tu dobu sem překonal všechny rekordy v gamesách na PDA co nahrála Jana a Tereza na horách. Super. Na hotel se dostávam konečně v 1 v noci a v posteli čumim do stropu další 2 hoďky ...

V práci kupodivu vše jde jak má. Hned dostanu mobil, notebook ... a du na kafe. Protože nemám ještě auto tak sem vyfásnul služební Volvo S40, dvoulitr s automatem. Děsný. Nejede, dementně řadí a jediný co je dobrý je funkční klima. Ve městě po 5 minutách jízdy zabloudim a toulám se Muscatem.
Jízda je zajimavá, pruhy se ignorují, bežně se podjíždí a celkově je prasení na daleko vyšším levelu než například u Mesiho. Blinkry nepoužívaj. Ty naivně používam jen já a blbci co vyšli před týdnem z autoškoly. Tam kde je vedle silnice jen písek, a to je dost často, se jezdí samozřejmě taky. Nač stát fronty, když Landrover profrčí všechno ... prostě první skvělý den v Ománu.