První ovoce

Se musím pochlubit zahradnickym umem. Ibišek za dva a půl riálu (1OMR = 54,46CZK) konečně vyplodil jeden obrovskej květ. V záloze sou samozřejmě další, jak bylo ujednáno s pákistáncem co vede nedeleký květinářství. Pakoš teda zklamal po dotazu, jestli má pažitku (u nás v každý jednotě v květináči) a po odsouhlasení mi po chvíli nabídnul pěkné, umělohmotné, zelené kolíky pro přivázání kytek. x) Očekávat nějakou story zveličující nějakou nehodu je naprosto marný. Po rozkoukání se ze mně stává velice úspěšný, mladý muž, co si sám výborně uvaří, neméně úspešně vypere a vyžehlí prádlo, 4x denně se usměje na kolemchodící ománky, které padnou do mdlob (štěstím, samozřejmě). K tomu stíhám pravidelně, bez mrknutí oka, mopovat celej haus, běhat po pláži se šarmem Marlboro mana a zase ... ty ženy ... s dětma. Samý děti. Dvě, tři i štyry. Nevim co je to napadá, ale tohle je prostě země samejch dětí. Bílý, černý, žlutý a zahalený. Naprosto mi to nezapadá do plánu! Navíc sem si po chození po pláži udělal neskutečný puchejře na obou palcích a na výplatní pásce sem našel z nějakého důvodu o 20 riálů míň. Což je minimálně půl dne na místní Matějský. Vracim se tedy utahanej domu, s kartonem "Ask for more", protože právě teď je v naprosto výhodné akci, a každé ráno, kolem 4:50AM očekávám hlášení z mešity. Dnešním dnem se obměnil pravidelný pořad a bodrý imám v jedné pasáži pořád dokolečka opakoval jednu a tu samou věc aspoň 15 krát. Přišlo mi to na způsob Máme krásnou neděli, vstávej, Péťo, máme krásnou neděli .... Repetetivní svině!