Po týdnu s comrados

Obžérství, neskutečný obžérství s comrados. Oběd, večeře, oběd ... kotle jídel dennodenně. To je asi tak v kostce první týden. Teda, navalit si do bytu tři chlapy je docela záhul, protože za (a) chlastaj jako duha - plechovky piva úplně všude, (b) všichni IT, takže notebooky na zemi, na židli, na stole, na gauči nebo na hajzlu a k tomu 100 metrů kabelů od všeho možnýho a za (c) hadry. Propocený, zmuchlaný, zahozený ... na lustru, pod stolem, na telce ... takže taky úplne všude.

Zas tak dramatický to pravda neni, ale s Michalem a Janou to bylo o nečem jinym (manželé neasi) ;)
Šikulové ani neucpali přecitlivělej hajzl. Zřejmě jim za vyučenou dala moje fekální story. A co v Ománu? Nic novýho. Zaject do stereotypních kolejí bylo vskutku snadný. Stačí jen zmínit peripetie s půjčením auta. První půjčovna se vymlouvá, že nemá. A dá vědět až bude vědět, ale nedá vědět a raději se nechá zapírat. Druhá, postavená na kvalitě evropskýho franšízingu - Europcar - vybuchuje taky. Po předchozí domluvě a ujištění, že auto bude, dojdu na letište - a tady samozřejmě nikdo nic neví, nezná a netuší kde se stala chyba. Klasickej arabskej přístup. Nakonec domluva se Sixtem.
Bílej Yaris. Spojka na prd, dvojka a trojka dou blbě řadit a páchne to tam jak v kofeinovym království ... ale jede to. Základ v poušti.

Kromě výletu s kumpánama do knajp za poznáním arabský, indický (hnus) a čínský kuchyně sme vyrazili i na Jabal Shams (nejvyšší pohoří v Ománu s nejvyššim bodem v 3000 metrech). Trek 10km do 3 tisíc, nejprve vádím, pak hopsáním po skalách až k radaru sice vyčerpávající jaksviň, ale dát to stálo za to. Akorát vzít si sandále, byť trekový, byla neskutečná zhovadilost. Cestou zpátky bych si nafackoval.
Navíc se přihnala bouře, neuvěřitelně hustej liják a k tomu taky nějaká ta kroupa. Mazec. Proud vody na zpáteční cestě pak vzal kus silnice a vypadalo to s návratem celkem bledě. Kempit někde v horách s 1.5 litru teplý vody a třech balení sušenek neznělo lákave. Každopádne videt arabský Grand Canyon (wadi Nakhr) je jedna z must see věcí.

Finální trip si dáme zítra. Letecky do Salalah. Do sub-tropů s banánovníkama, kokosovníkama, zelenou přírodou, plameňákama a karavanama velbloudů. Hrob Jákoba, Jemenský hranice, wadi s řekama ... no uvidim co všechno stihnem. Každopádně potom odlet comrados, konec flákání a vyhladovělej ramadán ... voser.