Le Magnifique Salalah

Výlet do Salalah. Čtyři dny cestování, občas vystoupení z auta, obhlídnutí terénu a zase zpět do auta. Tak se dá popsat výlet na arabský způsob. I tak to stálo za to.

Salalah resp. "kraj" Dhofar je na jihu Ománu a má naprosto jiné podnebí než je ve zbytku země. Někde sem vyčet nebo sem si to vymyslel, že jsou to sub-tropy. V tropech a sub-tropech sem nikdy nebyl, ale protože tam rostou kokosy a banány, tak na tom něco bude ;)

Salalah - město, stojí celkem za houby a je v podstatě hnusný. Navíc je roztahaný po pobřeží. Dominantou jsou banánový a kokosový plantáže a tím pádem neni problém si koupit čerstvý, vychlazený kokos s brčkem na pití a nebo místní banány. Mimochodem jsou dost nahořklý a s těma chemickejma banánama od Čikity se nedaj srovnat. Chemie je chemie a podle banánové EU směrnice by se, díky nepřirozenému zakřivení a mini-délce, stejně nikdy na stůl nedostaly.

Pryč z města. Krajina kolem nic moc. Nahnědlý placky s náhodně rozprskanejma velbloudama. A ti sou všude, asi ve stejnym množství jako Milky v Alpách. Z nahnědlýho pobřeží ale stačí zaject mírně do hor, do vnitrozemí a krajina se rychle promění. Přibydou stromy, keře, tráva, všemožný kytky. Přesně tentýž obraz, který je na téměř každé fotce z Salalah (samozřejmě z letního období, kdy je krajina po dva měsíce skrápěna monzunovejma deštěma). Prudce jedovatá zelená barva trávy. Baobabovníky s františkovníkama (pracovní název stromu, ze kterýho se vyrábí kadidlo - u nás tedy známej vánoční františek). Přesně tak tedy vypadá Wadi Darbat. Zelený údolí s říčkou uprostřed. Celý je obsypaný arabama z Perskýho zálivu, kempujících na kobercích a užívajících si zeleň a příjemný klima. Neni problém potkat araby třeba až z Kuvajtu a to už je nějaká štreka.

Lepší zmizet, protože to tu vypadá jak v chatový oblasti u Lysý v jarních měsících. Míříme do Mirbatu, staré rybářské vesničky, kde opravdu nic neni. Alespoň zde bezproblému postavíme na pláži stan a přenocujem. Vůbec nocování pro batůžkáře je snadný. Stačí najít rovnej plácek a prsknout tam stan. Ománci jsou na kempení celkem zvyklý.

Razíme do vnitrozemí. Všechny arabský kempery necháváme daleko za námi. Silnice jsou až na vyjímky zcela prázdný. Sem tam vesnička, zeleno, všudepřítomné krávy brzdící "provoz". Vůbec to nevypadá jako někde kousek od Perskýho zálivu. Spíš jak někde v africe. Farmářský ráj. Vesničky často nemaj, jinde všudypřítomné, mešity. Ani domy nemaj ten správný arabský "look". Oblečení "farmářů" se taky dost liší. Žádný dishdashy, ale pořádný pohorky, teplý fusekle, skotská režná sukně a plandající košile. Vypadaj spíš jako farmáři odněkud z Chile. Jen ty lamy nikde :)

Cestou je krajina dost proměnlivá, zalesněný údolí, táhlý silnice obtočený kolem zelených kopců až po placatý holiny, prostý stromů zabarvený v tisících odstínů hnědý barvy. Sem tam farma se zaparkovanejma bloudama. Často se kopce a silnice noří do neproniknutelný mlhy a neni vidět na krok. Občas je to i o držku, protože oblíbený místo krav na trávení, je právě vyhřátá silnice, kterou si zcela nenuceně přivlastnily. S zelenýho Salalah si odskočíme až téměř do pouště, do starověkého města Wubar (UNESCO), nedaleko Saudskoarabským hranic. Město jsou jen vykopávky v podobě zbytků obvodových zdí, ale jak mi vyprávěl učitel-arab v letadle: "... tam musíte ject. Jedna němka, až z Dusseldorfu, letěla do Salalah právě jen a kvůli těm vykopávkám!". Odfajfkováno, a zpátky do zelena a přívětivých teplot. Teplota v poušti je vražedná.

Za zmínku stojí výlet do rybářské osady nedaleko Jemenských hranic. Cestou tam, projíždíme krajinou jako ze Star Wars a pak se opět noříme do zalesněných kopců. Po zdolání kilometrovýho výškovýho rozdílu si to zamíříme přesně do středu vesnice. Zapomenutý svět. Nikde nikdo. Dlouhá písčitá pláž. Tyrkysově zbarvený moře. Vlny ideální na surf. A voda ledová. Ledová beru zpět, ale s vanou u Muscatu se to srovnat nedá ;) Zbytek výletu už jen zevlování různě kolem Salalah. Nakonec najdeme i další místo zapsaný v UNESCU - Al-Balid a i hrobku Joba (arabsky Ayoub). Místo na posmrtný kemp si vybral moc pěkně. V mraku. Totiž, spát ve stanu, v hustym mlžnym mraku a tudíž v zimě, na alumatce a obalenej jen slabou dekou byla total projobovaná noc. To že odjedu nachcípanej bylo naprosto jasný. Ale ty necelý čtyři dny za to stály ... Salalah tedy palec rozhodně nahoru.