U Lamy

Nevyhnutelné dnešní půlnocí zaklepalo na dveře a bez ptaní se vetřelo do života. Nepříjemnej, otravnej vetřelec - ramadán. Zavřeli se všechny restaurace a otevřou až po západu slunce. Nesmí se pít, jíst a šukat přes den. Očista to má bejt. Pche ... Tedy ne že by mi ta třetí věc nějak hrozila. Samozřejmě je to platný jen pro poblázněný muslimy, konekonců ať si dělaj co chtěj. Každopádně hladovět kvůli nim nehodlam, stejně jako pít v práci. Sice se musim uklidit do kumbálu, kam postící se muslim nevidí, ale aspoň něco. Heinzovy fazole s chlebem. To bylo dneska, zejtra bude asi písmenková polívka. Taky s chlebem. Pak už nevim. Auto neni, řidičák taky ne. Mafiánská undergroundová půjčovna nebere telefon (potřebuju prověrku?) a maník, co mi má zařídit ománskej řidičák výměnou za nějakej šustivej bakšiš pro změnu taky nebere telefon. Šmejd. Předpověd na další dny tedy dost proměnlivá, spíš zataženo s bouřkama. Švihnout tu nějradši se všim, už toho je za ty, téměř, tři roky fakt hodně.

Optimistickej post? Tak to sem si taky myslel, že po nechtěnym příjezdu zpět do pekla, bych moh napsat. Začátek značně slibnej, na letišti vypadlo 789 indů a pakistánců ze tří letadel, polovina v pitoreskních rouškách, snad aby se nenakazila swine flu, a vytvořila čmoudí koridor na pasový kontrole. Štau jak u Mnichova - polovina se zasekla na novym systému, uvedenym do provozu, s velkou pompou, před půl rokem. Čipový ID karty prostě systém pro dobrou polovinu odmítal a zbytek čmoudů zmateně pobíhal a drnčel indčtinou na rozkazy imigračních úředníků. Welcome to future Oman. Příjezd na barák, oblečení nevypraný, nevyžehlený. Nablblá housemate vzkázala, že nepřijde, že až bude doma madam. Jako by ji, při jejim věku, snad chtěl někdo ... povalit na postel a znásilnit? Fuck hnedle při entreé. Rvu prádlo do pračky. Den v práci, nová budova, nové místo, krásní a vtipní kolegové a zahalené kolegyně. Potřesení ruky s master of da boss a zavedení řeči na jak to ale máme pěkné počasí. Na o

Padesátjedna a možná že i víc! A kdo z vás to má? Nejsem si jistý jestli tenhle post má znamenat obrození. Každopádně je to první krok :)

34. Celých 34 let čekal Omán na výhru v arabském Gulf cupu. Moc si teda nedokážu představit tehdejšího ománskýho fotbalistu, když mohli být rádi za 4km asfaltových silnic. Každopádně si Ománsko-Saudské finále rozhodně užili, neboť vyhráli až 6:5 v penaltovém rozstřelu. V nastavení a pak v době kopání penalt bylo v Muscatu neuvěřitelné ticho. Všichni to tak moc chtěli (záběry Al Jazeery, samozřejmě že sem se plácal na gauči). No ale nakonec jim to ten jejich zázrak, co chytá v anglické Premier league, vyboxoval mimo tři tyče a ománci se jali jásat. Srovnání s našim Naganem ani snad nejde a neni to jen tím, že nenalezli (nevylezli) do (z) hospod oslavovat. Ačkoliv, kdyby znali knajpy, tak by nejenom v alejích bylo nablito ;) Muscat. Jednim slovem brajgl. Klaxon či trubka (pro imobilní) byla součást defaultního vybavení průmerně jásajícího ománce. Bez něčeho takového, co dělákurvakraváljaksviň, nebylo možno na ulici vůbec vkročit! Samotnou důležitost výhry pak podtrhl sultán, který

Vítej čtenáři! Takže kdy já sem tu vlastně něco naposled napsal ... aha ... tak přestávka byla delší, než bylo původně plánováno. To je fakt. Ale ono nebylo o čem psát. Žádný extempore se nedělo, kromě, dejmetomu, jednoho, který tu stejně nevybliju, protože je to až moc směšný a akorát by to ublížilo mýmu egu ;) A jak to teď vypadá? Původně, dle dva roky starého plánu, sem se měl touto dobou pomalu balit a vrátit se do knedlozeloráje. Situace se změnila, dolar je opět ve výšinách, koruna na kolenou a v české kotlině řádí krize, živená oranžovorudym stádem ovcí. Takže pobyt prodlužuju tak o rok. Možná míň, možná víc. Navíc sem si, takňák, zvyknul být sám, spolu s propašovanym kalendářem Girls 2008. A ten už teď můžu mít pořád nalistovanej na červnovym měsíci. Kateřině (pracovní název) to moc sluší :D No a co je novýho v Ománu? Je zima (24C max, 14C min), fouká a předevčírem se přihnala bouře, s monstr bleskama (!), lijavicí, fujavicí a kroupama (wtf v Ománu!!?). A s přestávkama ch

Výlet do Salalah. Čtyři dny cestování, občas vystoupení z auta, obhlídnutí terénu a zase zpět do auta. Tak se dá popsat výlet na arabský způsob. I tak to stálo za to. Salalah resp. "kraj" Dhofar je na jihu Ománu a má naprosto jiné podnebí než je ve zbytku země. Někde sem vyčet nebo sem si to vymyslel, že jsou to sub-tropy. V tropech a sub-tropech sem nikdy nebyl, ale protože tam rostou kokosy a banány, tak na tom něco bude ;) Salalah - město, stojí celkem za houby a je v podstatě hnusný. Navíc je roztahaný po pobřeží. Dominantou jsou banánový a kokosový plantáže a tím pádem neni problém si koupit čerstvý, vychlazený kokos s brčkem na pití a nebo místní banány. Mimochodem jsou dost nahořklý a s těma chemickejma banánama od Čikity se nedaj srovnat. Chemie je chemie a podle banánové EU směrnice by se, díky nepřirozenému zakřivení a mini-délce, stejně nikdy na stůl nedostaly.